VÝCVIK RETRIEVERŮ

Akce začíná
kliknutím zde zobrazíte obrázek v plné velikosti
Ještě neví co je čeká 
kliknutím zde zobrazíte obrázek v plné velikosti
\

Retrívří tažení Lipníkem

Poslední březnový den, se zapsal do kalendáře dějin jako den konání Retrívřího tažení lesy a stráněmi, přilehlými k obci Lipník

Po srazu účastníků v restauračním zařízení hradiště zvaného Straky, byl organizátory akce (v tomto případě Evou) vydán pokyn k hromadnému přesunu směr blízký les. I přes velmi vysoký počet lidí, psů a automobilů se podařilo vše zkoordinovat tak, že jsme ani nezpůsobili místní dopravní kalamitu.
Po příjezdu na místo činu jsme se pozdravili se zbytkem organizačního týmu, který dirigovala Jindra. Zde nastalo seřazení, výběr kapitánů a rozdělení závodníků do družstev. Názvy týmů jsme losovali, aby nevniklo zdržení jejich vymýšlením. Na naše družstvo připadl název Sierra November, mně se ale nejvíce zalíbil Charlie Zulu kolegyně Zdenky. No jakáž pomoc, nedá se nic dělat, los je los.
První disciplína se odehrála hned v blízkosti seřadiště, a to na „atomovém“ bunkru, kde bylo třeba v co nejkratším čase vyhledat pět lístečků poschovávaných všude možně. Nemusím zdůrazňovat , že ten poslední jsme samozřejmě hledali nejdéle. Pak už následovalo zapsání času a vypuštění týmů do nehostinné divočiny. My jsme, zřejmě díky mým letitým zkušenostem (to byl vtip, pozn. autora) odstartovali jako první. Po třech minutách chůze jsme zaznamenali první ztrátu v našem týmu, kdy jedné slečně dalo psisko takového „hudlana“, že jí zlomilo nos a zbytek soutěže strávila v rukou lékařů. Naštěstí to prý na umření nebylo a tak ještě stihla alespoň finále.
Náš událostí zdrcený a oslabený tým se přesto vydal na cestu a brzy dorazil k prvnímu stanovišti. Zde na nás čekaly aporty a překážková dráha vytvořená zčásti lidmi a o něco se také postaral orkán Kirill.
U druhého úkolu jsme namáhali šedou kůru mozkovou při hádaní různých výrazů, jako třeba nosní dutina, spodní voda a jiná vypečená slova, která nevymyslel nikdo jiný než mistryně v sudoku Jindra ml. s kamarádkou. Pak ještě následovalo hromadné odložení těch potvor chlupatých… no však víte - psů.
Do třetice proběhlo vzorové aportování jelení nohy plus bonus pro jednoho odvážlivce – aport skorokrálíka v kategorii sumo (3kg). Aby toho nebylo málo, taky něco pro páníčky a to plazení se na čas v lesní hrabance. (to je ten binec co se válí v lese všude po zemi).
Jako čtvrté následovalo stanoviště střelby na různé cíle, vyjma pohyblivého samozřejmě. Abych to rozvedl jednalo se o hod granátem do čtverce, kterýžto jsem pilně na ZŠ trénoval, ale ouha ono tak jednoduché nebylo. Střelba ze vzduchovky, to docela ušlo, ale trefit se nakonec z praku do jedné ze tří plechovek se ukázalo jako zhola nemožné.
Pátou zastávkou v lese byl koutek dohledávání zvaný U Soni. Jelikož na předchozím stanovišti naši chlupáči odpočívali, tak zde byla váha odpovědnosti přenesena především na jejich bedra. Vše se samozřejmě odehrálo za našeho nezměrného povzbuzování.
Po absolvování těchto úkolů nám nezbylo než se vysíleni doplahočit zpět do hospody, objednat si něco k zakousnutí a vyčkat velkého finále.
Toto popíšu jen okrajově, neboť po tom co můj tým se mnou v čele zaskřehotal píseň Jarošovský pivovar, ostatní účastníci ztratili chuť k životu a měli se k odchodu.
Proto bylo pořadateli rychle přikročeno k vyhlašování výsledků a rozdávání diplomů. Vítězem celého klání se překvapivě nestal můj tým, ale tým Zdenky Šreňkové - Charlie Zulu.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem organizátorům za skvěle strávený den. Už se těšíme na další podobné akce, které jistě budou následovat.

Na shledanou
Michal Stankovski – vůdce + Alex ze Stínu ořechu – pes + Petra Tesařová – logistická podpora (nosič batohu).

zpět

další články: