VÝCVIK RETRIEVERŮ

nástup
kliknutím zde zobrazíte obrázek v plné velikosti
psí kočkování
kliknutím zde zobrazíte obrázek v plné velikosti

Jak jsme si užili pětileté retrievří tažení

Je to až k nevíře,že výcvik retrievrů,se kterým Eva a Jindra začaly,trvá už pět let.Připadá mi,jako by to bylo včera,kdy výcvik byl v plenkách

Zpočátku se přihlásilo pár zájemců,cvičilo se na Hostivaři a já chodila ještě s jednou známou dělat"křoví",aby nás bylo víc.Během uplynulých let,se tenhle projekt rozrostl do nevídaných rozměrů.Cvičí se několikrát týdně,pořádají se nejméně dva turnusy psích táborů a několikrát do roka různé zábavné akce.

Tak tomu bylo i tentokrát.S dostatečným předstihem jsme se dozvěděli,že 31.3.se koná akce k pětiletému výročí,která bude probíhat v obci Straky,nedaleko Milovic.
Doma jsme se domluvili,že tentokrát vyrazíme všichni.To všichni znamená:můj muž a hlavní kameraman Miloš,dcera Péťa,já a naše dvě retrievří"blondýny".Co čert nechtěl,asi týden před plánovaným výletem se výrazně ochladilo.Takže to u nás vypadalo následovně:Miloš studoval mapy a při večerní předpovědi počasí se naše oči vpíjely do tváří televizních rosniček,které zatím neslibovaly nic moc počasí.Asi v polovině týdne došlo ke změně a počasí začalo umoudřova.Všechno vypadalo nadějně a my se hodně těšili.Večer před odjezdem jsem připravila věci pro psy,nějaký proviant pro nás a dokonce auto stálo pod okny umyté a vyluxované.Ráno nás probudil zpěv ptáků,sem tam nějaký mráček na obloze,ale sluníčko svítilo o stošest.Před desátou ranní jsme dorazili na místo srazu.Hospoda byla zpola zaplněná pejsky,jejich páníčky a další zájemci přijížděli.Na startovní listinu přihlásili lidé úctyhodných asi 50 psích kamarádů. Následovně došlo k přesunu auty do lesa vzdáleného asi 5 km.Při pohledu na kolonu aut před sebou a ve zpětnám zrcátku mě napadlo,že to vypadá jako akce celostátního významu.Ani naši zákonodárci v takovém počtu na zámek Štiřín určitě nejezdí.Po úvodním nástupu,kde cvakaly foťáky,naplno jely kamery a rozdělení do družstev byla odstartována rozehřívací disciplína.Tu naše družstvo"modří" s přehledem a s nasazením všech sil zvládlo.

A už je tu regulérní start a před námi první disciplína.Dychtivě vyrážíme,po 150 m dostáváme od někoho ze skupiny pokyn:"nasbírejte kamínky,budeme je potřebovat,tak ať máme zásobu."Všichni se sklonili k zemi a sbírali jak o život.A v tom se to stalo.Naše 18 měsíční psí holka profrčela jak je jejím zvykem "na plný plyn"okolo naší skloněné lidské holky a hlavou ji napálila donosu.To,co následovalo vypadalo dost děsivě.Krev se jí spustila takovým proudem,až mi připadalo,že ani voda doma vzhledem k "zarostlým" trubkám neteče takovou silou.Asi polovina družstva začala poskytovat první pomoc,za což dodatečně děkujeme.Nutno podotknout,že družstva startující po nás byla notně zmatena,když dorazila k vytvořenému tratolišti krve.Někteří se zřejmě domnívali,že jde o další disciplínu,toto je "lože od zalehlé zvěře"a dál budou
psi pokračovat po pobarvené stopě. Krvácení neustávalo,tak jsem se rozhodla,že radši pojedeme do nejbližší nemocnice.Naivně jsem se domnívala,že Miloš a psi absolvují v klídku celou trasu,ale ty dvě "závislačky" se rozhodly celou akci bojkotovat.Když nejde panička,my taky ne.Asi po 300 m tahání a smýkání na vodítku se rozhodly svého nového vůdce odvláčet zpátky na start a tam vyčkat na náš návrat.
N nemocnici v Nymburce vše proběhlo spavně,vypsání žádanky,RTG i ošetření.Závěrečná diagnoza zněla:fraktura nosních kůstek.Krvácení naštěstí ustalo a Péťa byla sloužícím lékařem ujištěna,že to má zlomené krásně.

Vydaly jsme se na zpáteční cestu.V cíli na nás čekal Miloš,Káča a Majda totálně obalená bahnem z jediné louže,která byla v dohledu.Při čekání na všechnadružstva jsem nahlédla do desek,které ležely na stolku.Byl to scénář celéhodne,poslední disciplína měla proběhnout v hospodě a její název vypovídal vše:"Karaoke".V tu chvíli mi proběhlo hlavou"zaplať pánbůh,že jsme vypadli". Po návratu do hospody jsme poobědvali,popili,unavení psi pospávali pod stoly.Bohužel se dost dlouho čekalo,než se všichni ze soutěžní trasy vrátí a my museli vyjet k domovu,tudíž jsme se poslední disciplíny nedočkali,ale určitě se bavili všichni. Nakonec jsme zkonstatovali,že kdyby vždycky došlo jen ke zlomenému nosu,byla by na světě pohoda.

Závěrem chci poděkovat všem nadšeným organizátorům za super strávený den.Nechci
je všechny jmenovat,protože bych na někoho určitě zapomněla.Ještě jednoudíky,budeme se těšit na další akci.Líba,Miloš,Péťa,Kačka a Majda.

zpět

další články: