VÝCVIK RETRIEVERŮ

Tábor z pohledu

organizátorek "volného času" a zábavy

Dne 30.6. 2007 začal na Albeři v pořadí již _ tábor zaměřený na výcvik retrieverů. Tentokráte nevítal příchozí, jak se tomu dělo vždy, Milan, ale Jindra mladší se mnou, Lenkou. Je pravda, že se téměř všichni divili, proč máme na hlavě klobouky, ale nikdo se kupodivu nezeptal. Možná se ani neodvážili hádat. A my jsme je nechtěly strašit, dokud nebylo třeba. Večer na nástupu vše pochopili. Poté, co byli rozděleni do čtyř skupin, ke čtyřem cvičitelkám Evě, Jindře starší, Iloně a Soně, které se o ně měly starat během dopoledních cvičení jejich čtyřnohých miláčků, jsme byly představeni my - Svatá Trojice, jak se nám později začalo říkat, Jindra mladší, Kuba, který přijel později, a já - organizátoři celotáborové hry, která probíhala v odpoledních hodinách.V zápětí si už, podle našeho prvního úkolu, každý začal vybírat klobouk, který mu slušel nejvíce ze všech a ten pak měl u sebe vždy nosit. Nelítostně jsme chodili a nošení klobouků sledovali i na dopoledním výcviku. Byli jsme mile překvapeni nadšeným nošením a nehynoucí fantazií všech nositelů. Potkávali jsme Napoleona, „Růžového Karkuláka“, myslivce, kovboje, ale i elegantní dámy a gangstery. Prostě od všeho kousek Snažili jsme se připravit program co nejpestřejší. Každý tým hlídal jednu noc od 22:00 do 6:00 vlajku, která byla umístěna na střeše bývalého vojenského bunkru a na těch zbylých třech už bylo, aby se jim ji snažili ukrást, za což dostávaly týmy cenné body navíc. Byla denní bojová hra s kvízem, kdy jednotlivé týmy daly navíc svého „nahlodavače“ do skupin svých soků, který se měl starat o znejistění protivníků. Postupovalo se o počet bodů hozených na kostce. Na každém označeném místě čekaly otázky, které měly prověřit všímavost, vědomosti, ale i originalitu hráčů. Soutěže s pejsky a páníčky ve vodě i na souši, kdy se prověřovaly, vodičské schopnosti páníčků, poslušnost pejsků, ale i jejich vzájemnou spolupráci. Při „úkolovce“, nám jednotlivé týmy musely, po dobu čtyř dnů, nosit předměty, které dostaly za úkol vyrobit podle návodu, který našli na tajném místě. Nejdříve ale musely najít pomocí námi daných indícií ona tajná místa, což obvykle byl největší kámen úrazu díky „milým“ lidem, co nám úkoly strhávali... Bylo úžasné sledovat pracovní nasazení každého soutěžícího a výrobky, které nám byly odevzdány, byly opravdu úžasné a někdy až dechberoucí. Na konci tábora bylo samozřejmě i vyhlášení výsledků. Na vítěze, kterým se stalo družstvo Draků od cvičitelky Soni, čekalo velké množství cen, které si mohli demokraticky,nebo i absolutisticky, záleželo čistě na nich, rozdělit. Z mého pohledu se tento tábor skutečně vyvedl. Lidé i pejsci s námi úžasně spolupracovali. Myslím, že se sešla skvělá parta lidí, co nezkazila žádnou legraci. A já budu na tento tábor ještě hodně dlouho a s úsměvem vzpomínat…

Lenka a Jindra ml.

zpět

další články: