VÝCVIK RETRIEVERŮ

Kačina III, tentokrát s názvem „Pes přítel člověka a co ten váš?“

Na sobotu 9. 4. 2005 hlásili meteorologové déšť, předpověď se jim vyplnila do puntíku, i když s tím přibližně stovka lidí nepočítala. Ale ani déšť je neodradil od toho, aby ráno sbalili potřebné věci, naložili své psí miláčky do aut a vyrazili směr Kutná Hora za dobrodružstvím. Stejně tak já jsem naložila Tabira do auta, přidala jsem i našeho Martina a celí natěšení jsme vyrazili...

Přijeli jsme těsně před půl desátou, za zámkem už pobíhalo spousta pejsků a jejich páníčkové se snažili zahřát zevnitř. Tuto možnost jim dopřálo občerstvení, které jako pokaždé skvěle připravila Jindry maminka. Když jsme se konečně sešli všichni (je úžasné, že i v tom dešti se sešlo 46 pejsků a skoro stovka lidí), seřadili jsme se před zámkem, Eva nám představila rozhodčí a přečetla jména 9 kapitánů. Potom si každý vytáhl lísteček, na kterém byl početní příklad. Po zjištění výsledku jsme se přiřadili ke kapitánům. Byli jsme v družstvu č. 3, kde kapitánem byl Milan s Caullim, dalšími členy našeho družstva byli Honza s Ariscem a Beáta s Jessie. Každé družstvo obdrželo mapu a tabulku na výsledky. Vymysleli jsme název družstva, který se přímo nabízel, jmenovali jsme se CI5. Tak a už jsme mohli vyrazit. První dvě stanoviště jsme minuli, protože už tam byla družstva, která vyrazila před námi. Nakonec jsme začali u stanoviště č. 4, u Ivy a Renaty. Pejsci měli donést naplněnou plastovou lahev vodou k lesu, kde stála Iva, a páníčkové obsah té lahve přelívali do dvoulitrové lahve, která byla zavřená a ve víčku byla malá dírka. Další úkol na tomto stanovišti spočíval v nakreslení šesti druhů plemen retrieverů. Naše umělecké schopnosti nebyly na nejvyšší úrovni, ale přesto jsme se o tento úkol pokusili. Další stanoviště, na které jsme dorazili mělo č. 7. Házeli jsme oštěpem a potom Marcel provokoval naše miláčky půlkou buřta. 60 vteřin měli pejskové zůstat odložení a odolat lákavému pokušení v podobě buřta, kterou jim Marcel mával před tlamou. Musím říct, že mě Tabir překvapil, ustál to dokonce dvakrát, měla jsem z toho obrovskou radost. Ještě to ustál obdivuhodně Caulli. Další stanoviště, na které jsme došli mělo č. 6 a rozhodčími byli Radka a Robert. Radka nám řekla, že se poprali dva důchodci a nechali tam rozházené věci, úkolem našich pejsků bylo tyto věci přinést. Šlo o 4 francouzské hole, lahev s vodou, kartáč, ubrousky v plastovém obalu a složená nákupní taška. Pejskům se podařilo přinést všechny věci. Opět mě překvapil Tabir, protože mi přinesl francouzskou hůl, to jsem od něj opravdu nečekala. Další disciplínou bylo doskákat o těch francouzských holích k židličce a zpátky, samozřejmě na čas. Zvládli jsme bez úhony i tuhle disciplínu a vyrazili k dalšímu stanovišti. Tam byla Soňa s Jindrou ml.. Obdrželi jsme kvíz, potrápili mozky a vyplnili jsme všechno a doufali, že dobře. Potom nám Jindra každému zavázala oči a postavila na trať. Vydali jsme se postupně na čas podle provázku přivázaného na stromy. Pejskové byli pěkně zmatení, protože se jejich páníčkové chovali poslepu trochu divně, ale všechno dobře dopadlo a vzhůru k dalším úkolům. A už jsme byli u rybníka, kde byl samozřejmě aport z vody a druhým úkolem na tomto stanovišti bylo ulovit na prut 5 kachniček na čas. A jdeme dál, úkolem na stanovišti č. 2 byla dohledávka a skládání písmenek. Absolvovali jsme i tyto úkoly a hurá k poslednímu stanovišti. A už jsme viděli Milana a Jakuba. Nasedli jsme každý na koloběžku a se psem u nohy vyrazili na slalom. Potom Beáta zapřáhla Jessie do sáněk a všichni jsme běželi pro dřevo, naložili jsme ho na sáňky a vyrazili honem zpátky. Tak a už jsme měli všechny úkoly za sebou. Paráda. Naše mokré nohy svědčily o tom, že celou dobu pršelo, ale vlastně to ani nevadilo. Tak po všech úkolech jsme dorazili k zámku, kde na nás už čekala výborná polívčička. Kluci zatím rozdělali oheň, tak jsme si mohli opéct buřty. Eva s Jindrou zajistili předvádění záchranářských psů z první pražské brigády. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého. A už jsme se všichni těšili na vyhlášení výsledků, kterému ještě předcházela poslední společná disciplína. Kluci se seřadili před zámkem, holky jim svázaly nohy a kluci museli co nejrychleji doskákat po schodech pro co nejvyšší počet bodů. Tak a už je tady opravdu vyhlášení. Čekali jsme s napětím a když už holky vyhlásily i druhé místo a my pořád zůstávali stát, bylo nám jasné, že tentokrát jsme vyhráli my. Paráda. Tabir měl zrovna ten den 4. narozeniny a dal si k nim úžasný dárek. Ale k tomu že jsme vyhráli, přispěli samozřejmě stejným dílem všichni pejsci v našem úžasném družstvu. Jen musím říct, že mě Tabir neuvěřitelně překvapil a potěšil. Tabirku dík.
Tak a třetí ročník Kačiny mámě úspěšně za sebou, zúčastnili jsme se s Tabirem všech tří ročníků a i když nás provázel celý den déšť, myslím, že tento ročník byl nejlepší. Mockrát všichni děkujeme všem pořadatelům a hlavně Evě a Jindře, které jsou prostě nejlepší.
Monika Rossiová

zpět

další články: