VÝCVIK RETRIEVERŮ

Výcvikový tábor Albeř 2004 I.turnus

Ahoj všem našim příznivcům!
Máme zde několik fotografií a ohlasů na letní výcvikové tábory v Albeři z června a července letošního roku. Snad Vám to připomene jejich atmosféru, nebo těm , kteří se nezúčastnili, ji to přiblíží.

I.turnus 19.- 26. června 2004
Již podruhé v pořadí se v Jižních Čechách, přesněji ve vesničce Albeř blízko Nové Bystřice, uskutečnil výcvikový tábor pro retrívry.
Za týden poté se pro velký počet zájemců uskuteční ještě jeden , ale na ten už bohužel nejedu. Bydlíme v dřevěných chatkách v lese, kde se výborně relaxuje. Kromě chatek je středem zájmu ohniště, kde se večer konají táboráky pod vedením ředitele Martina, a hlavně tzv. Hospoda Na mýtince, ve které pan hospodský Platoš podává obědy, večeře a občas i rozlévá nápoje, či prodává chipsy. Raději to ale vezmu od začátku. Jako tradičně nás vítal a vše kolem pobytu zařizoval pan ředitel Milan. Lidé tu byli noví, i ta tzv. stará garda, takže si dokážete představit vítání. Vítají se lidé i pejskové, kteří přijíždějí, vyndavají věci z aut, sundavají kola ze střech, vybalují zavazadla a pak si konečně můžeme dojít na pivo nebo limču. Jsou i tací, kteří volili opačný postup, prvně pivko pak vybalování, protože pan hospodský Platoš na ně tímto lahodným nápojem mává již na přivítanou. Po této proceduře cvičitelky zmizely, protože šli obhlédnou honitbu, ve které budeme cvičit. A nyní důležitá věc. Jídlo. Milan nám rozdal speciální stravenky, se kterými jsme si pro něj chodili. Po večeři nástup a všechny informace. Letos je tu pět cvičitelů: Eva, Jindra, Míra, Dana a Iva. Byla jsem přiřazena k Jindře. Turnusy na cvičení byly dva- ranní od 8.00 do 10.00 a odpolední od 10.00 do 12.00hodin. Každý den se střídaly. Já s mojí dvouletou fenkou Anténkou jsem první den měla štěstí na ten odpolední.
Byla sobota, hrál se fotbal a my seděli a bedlivě ho sledovali v naší hospůdce. Ředitel ohně Martin uzavíral sázky. Já požádala o radu přítele na telefonu, tátu, a prohrála jsem. Hospoda byla pomyslně rozdělena na dva tábory. První byl blízko televize i výčepního pultu a seděli zde převážně fandící pánové. Vzadu za nimi, v pomyslném táboře číslo 2, povídající dámy.
Druhý den měla skupina cvičící jako první v pořadí veliké štěstí, protože od deseti hodin začalo pršet jako z konve. Prakticky nebylo poznat, jestli jsme s našimi psími miláčky byli plavat nebo ne. Naše skupina tehdy chtě nechtě musela jít k rybníku, protože se jedna fenka rozhodla navonět něčím neobvyklým. Narazila na kravský výkal tak kvalitní, že znenadání vypadala napůl tmavě hnědá, napůl bílá. Bohužel hnědá byla na pravé straně, což paničce velmi nevyhovovalo při chůzi u nohy. Celý den propršelo, a tak se nejbližším společný programem stalo sledování televizní soutěže Česko hledá SuperStar v naší hospůdce. Náladu, která zanedlouho byla víc než skvělá, zajišťovaly mimo jiné nápoje jako svařák, pivo i speciality naší barmanky Olči.
Další, již třetí, den v pořadí byl kritický. Právě toto číslo nejspíš přímo přitahovalo lidské i psí úrazy. Každopádně se vše do večera vyřešilo, ošetřilo, obvázalo a my si mohli v klidu užívat již bez deště u táboráku.
Ještě jsem se nezmínila o neuvěřitelných výkonech cvičitelky Jindry, která s námi vytrvale a nezdolně každé ráno v 6.00 ještě před cvičením chodila na barvu. Středa jakožto poslední výcvikový den pro mě s Ťapkou začal právě barvou. Sraz byl již tradičně u Jindřiny chatky, odkud jsme vyrazili na cestičku pod táborem a dále pokračovali různými směry až ke stopované kůži kance, kterou nám tam musel předem někdo (alespoň mírně probuzen) zajít položit.
Tento den v podvečer se konal takzvaný rychlostní závod pro psy i jejich páníčky. Oba dva vyrazili ve stejný moment ze startu, snažili se prokličkovat mezi pařízky s návnadami v podobě výborně vonících párečků, podlezli pod spojenými stoly připomínajícími tunel a na závěr přeskočili překážku z laviček. Takto odvedený výkon jim byl změřen a později vyhodnocen ředitelem tábora, Milanem. Samozřejmě byly podobně jako na výstavách kategorie. První psi, poté junioři různého pohlaví i rasy a závěrem fenky. Kategorii juniorů zahájila čtyřměsíční fenka Caira a dále pokračovala lidská miminka, která soutěž pojala různými způsoby. Connyovic Markétka to vzala s maminkou kolem pařezů letecky, čmuchla si k párečkům, po čtyřech téměř sama zdolala temný tunel a statečně skočila přes překážku. Miminko Kačenky projelo s tatínkem řidičem přímo závodně v kočárku a Danin malý Tomášek si statečně pejska provedl celou trasou pěšky sám. Vždy zcela vysmátý . Tato kategorie opravdu stála za to. A jak dopadlo vyhodnocení? Za psy vyhrál Maxík, za fenky Kačenka a za dětičky Kačenky lidské miminko.
Bohužel jsem musela tento večer odjet do Prahy a chyběla jsem zde na čtvrtek, téměř nejzajímavější den, plný soutěží. Tento den byl poslední před zkouškami OVVR, a tudíž se kvůli odpočinku připravovaných pejsků necvičilo. Pro ty zkušenější tu byla připravená psí soutěž, takzvaný první ročník Platošova poháru, ale ani poté nesměl chybět Triatlon. Díky nepříliš pěknému počasí byla změněna disciplína plavání na běh vodou, při kterém byli účastníci mokří až na hlavě a při kterém se jedna mladá fenečka dokonce naučila plavat. Triatlon za muže vyhrál Kuba Maxík a za ženy Katka od Benynky. Nyní soutěž pro pejsky- Platošův pohár. Pejskové museli splnit disciplíny jako čtverec (pes se na poli vypustí do vytyčeného asi 50ti metrového čtverce pro dva kusy pernaté zvěře), vlečka pernaté zvěře v lese, aport kachny z vody a ohrádku(pes musí zvěř přinést z tzv.ohrádky = čtvercový prostor ohraničený ze tří stran chvojím a ze čtvrté strany příkopem). Pohár vyhrál pes Bobeš, jako druhý se umístil Conny a třetí skončila fenka Kačenka.
V pátek se od rána konaly zkoušky OVVR (ověřování vlastností retrieverů). Zúčastnilo se 9 psů a všichni úspěšně. Zkoušky vyhrál LR Garp z Kaštanové aleje vedený Štěpánkou Baierovou.
Následoval poslední nástup, předání diplomů a poslední rozlučkový večer u táboráku.
Bohužel, všechno pěkné musí někdy skončit. V sobotu dopoledne jsme dostali od pana Platoše balíčky a hromadně se odjíždělo. My a zbylí zájemci jsme se ještě cestou domů společně stavili na oběd. Pejskové byli absolutně vyřízení a až překvapivě vzorně leželi pod stoly, téměř bez hnutí- toho se v průběhu roku většinou nedočkáme
Nyní my účastníci doufáme, že pořadatelkám tábora trpělivost s námi vydrží a příští rok se dočkáme dalšího tak pěkného tábora

Petra Rosová

zpět

další články: